PŘÍSTAVBA OBJEKTU TEPLOTECHNY

A84/1013

Věra Machoninová
1975 - 1984
Ječná 39, Praha 2
Foto: Daniela Šrámková

Zástavba proluky v Ječné ulici byla zadána v roce 1975. V proluce, na místě, kde kdysi stály garáže a dílny, měla podle původního záměru vyrůst administrativní budova s výpočetním střediskem, prodejnou lahůdek a snack-barem v přízemí. Hned následujícího roku ovšem investor národní podnik Teplotechna, změnil nejprve výši investice a posléze i celou plánovanou náplň budovy. Na potřetí přepracovaný projekt z roku 1978 se nakonec potýkal s otázkou, jak v pokojích budoucí ubytovny odstínit hluk dopravy rušné ulice. Invenčním řešením byla předsazená fasáda, která svým výrazem nezapře výtvarné cítění autorky – Věry Machoninové. Objekt se svojí formou a objemy plynule vřazuje do linie historických domů, zachovává výšku i tvarování střechy, byť v členění pater dochází k posunu. Hlavní ráz průčelí určují dva vystouplé arkýře od výše druhého patra, a také čtyři příčné nosné stěny, vytažené do líce fasády. Využitím tradičního konstrukčního postupu autorka sledovala finanční úsporu, nadto však betonové monolity poskytly terén pro výtvarné zpracování, kterého se ujal jeden z nejlepších sochařů té doby – Miloslav Chlupáč. Mašinistické karyatidy z pohledového betonu vynášejí zmiňované arkýře a uvolňují parter pro prodejnu lahůdek. Vyšší patra budovy, určená pro ubytování, jsou opatřena onou zdvojenou fasádou ze smaltovaných plechů, které v tmavě azurovém odstínu vyrobily firmy Zukov Prostějov a Norma Frýdlant. Svědčí o kvalitě projektu, že výtvarná fasáda zajistila kromězvukové izolace i důmyslné přirozené odvětrávání; o potížích socialistického stavebnictví zase vypovídá fakt, že ani v roce 1988, tedy čtyři roky po kolaudaci nebylo kazetování fasády ani zdaleka kompletní. Že ubytovnu obsadila hned po otevření podniková administrativa Teplotechny, je pak užjen úsměvným dovětkem. I v dnešní době zabírají valnou část modrého paláce kanceláře, pouze v podkroví fungují apartmány hotelového provozu; zato v přízemí si, stejně jako koncem sedmdesátých let, můžete slupnout chlebíček v celkem autentickém bufetu značky Zlatý kříž.

Autor textu: Veronika Vicherková